Czech Press Photo 2011? Soutěž nevyhraných vítězů

Máme za sebou další ročník soutěže Czech Press Photo. Všechny hlavní deníky okamžitě splnily svoji informační povinnost a vydaly obrazový výběr „z nejlepších novinářských fotografií roku“ a opět, jako každý rok, tak podpořily dojem, že to jsou „nejlepší fotografie roku“. Aby toho nebylo málo, Tyden.cz rovnou o snímcích napsal, že jsou „dechberoucí“, to aby divák prostě rovnou věděl, jak se na ně má dívat. Snad nám tisk i přesto dovolí, abychom se sami podívali na to, jak ta soutěž byla viděná našima očima, a co nám vítězné fotografie ve skutečnosti říkají. Pohled to není dvakrát příjemný. Protože letos – více než který jiný rok – se zdá, že Czech Press Photo kupodivu neříká nic víc než to, co dávno známe, a z té bídy přitom říká ještě pouze jen to, co si noviny myslí, že fakt chceme vidět, i když jim leta říkáme, že fakt tedy tohle vidět nechceme. Ano, opravdu nám zase a bohužel soutěž Czech Press Photo nasázela řádnou dávku bolesti, utrpení a všech hrůz světa. Asi zase opět proto, že si noviny myslí, že právě toto je měřítko „novinářského soucítění s bolavým světem“ .

Když se řekne soutěž, obvykle si pod tím představíme, že existují „nějaká měření“ a podle těchto měření nakonec zvítězí ti nejlepší. Obvykle měřením myslíme kdo výš, nejdál a nejrychleji a obvykle nám je jedno, jestli výš černoch nebo běloch. U fotografických soutěží jsme se smířili s faktem, že „měření“ je zde přeci jen obtížnější, že je to vždycky takový krasobruslařský umělecký dojem. Ovšem, že na to letos půjde porota Czech Press Phota ještě úplně jinak, s daleko většími fiškuntáliemi, to mne vážně nenapadlo.

Intermezzo fabulační

Nejprve první kolo, první úkol pro porotu: přečtěte si pozorně noviny za minulý rok a pečlivě si zaškrtejte všechny novinářsky důležité události, které by pro diváky mohly být zajímavé. Máte? Aha, pro zahraniční porotce speciální upozornění: přečtete si prosím pozorně a zejména události české. Nejen ty globální. Děkuji. My nesmíme ani naznačovat.

Kolo druhé: K sadě vybraných událostí podle bodu jedna, přiřaďte snímky, které s danou událostí souvisejí. Ostatní vyhoďte. Až to dokončíte, porota se sejde a hlasováním z každé události vybere ten nejhezčí soubor. Hezkým se myslí trochu naklopit a pokud možno nějaké dojímavé detaily. Případně vhodné (my nesmíme ani naznačovat) jsou akční fotografie zabírané z bezprostřední blízkosti. Obsahem fotografie, něco takového jako poselství, tím  není třeba ztrácet čas. Působí to v porotě při hlasování jen zbytečné rozbroje.

Kolo třetí a poslední: Sestavte pořadí událostí s nejhezčími fotkami. Podle důležitosti prosím, jen ve výjimečných případech může rozhodovat hezkost souboru. Zvláštní upozornění pro zahraniční porotce: Český divák chce vidět vyhrát nějakou českou událost, pokud to není nějaká fakt výjimka. Tím nic nenaznačujeme.

Máte? Děkujeme. Vyhrává Šluknov, ten teď ve společnosti opravdu rezonuje. Děkujeme moc.

Zdá se vám ta persifláž příliš přitažená za vlasy? Počítejte se mnou:  Šluknov, Egypt, Oslo, Japonsko,  a nakonec – zaplaťbůh - alespoň jedna nekatastrofa – 75. narozeniny Václava Havla.  A to ještě zdaleka není úplný výčet. 

Být tam, neznamená vidět. Vidět neznamená pochopit. Pochopit neznamená sdělit.

Chápu, možná to vypadá, že jsem necitlivý, protože za každým příběhem se skrývá mnohé nezměrné utrpení a spousty hlubokých a tragických lidských osudů. Ale opravdu se tím vybrané vítězné fotografie zabývají? Opravdu tam jsou ty osobní lidské příběhy? Ale kde, krom Havla, kde snímek skutečně vystihuje jistým způsobem tuto osobu a který ho i přesahuje, jsou ostatní fotografie většinou jen víceméně obyčejnými reportážemi balancujícími na hraně voyerství. Přijet, pokoukat se jaké "to tam bylo“ a zaznamenat to tak, aby lidi čuměli. Kde je ale autorský osobní vklad? Kde je hledání osobních, niterných osudů, zobecnění,  přesah? Utrpení takto, to jsme už viděli milionkrát. Ty záběry jsou samozřejmě dobré pro denní novinářskou práci, kdy je potřeba informovat. Ale v roční bilanci nemají co pohledávat. Pouhá informace pro bilanci naprosto nestačí. V bilanci musí být cítit, strašně cítit, co se stalo a proč se stalo. Sub specie aeternitatis, jak psal již Spinoza.

Ty nahoře uvedené vítězné story tak ale nepracují. Jsou jen ukázkou, jak v této letošní „soutěži“ má kalendárium přednost nad hodnotou. Jak je to spíše soutěž editorská, kdy se řeší problém najít nejhezčí fotku z polských voleb, než aby to byla soutěž umělecká, hledající nejhodnotnější fotografie. Protože, řekněme si to upřímně, na vybrané vítězné fotky, tedy na přesněji na drtivou většinu z nich, zapomeneme za pár minut. Bohužel.

No jo, no. To holt jen my bloudi jsme si naivně mysleli, že vyhrávají jednoduše ty nejlepší snímky. Ty, na jejichž hodnotě se po dlouhých a vášnivých diskusích shodla porota. Že je u nich jedno jestli černoch nebo běloch, Oslo nebo tata Kropáč, ale že prostě jde o fotky, na které se nezapomíná, které jsou jedinečné a objevné a které přesahují dnešek a dnešní jepičí problémy a hrůzy, a na které se bude možné dívat i za sto let, protože je za nimi třeba symbolicky ztvárněný lidský úděl. Byť by to třeba byla samozřejmě ta samá událost, jen podaná ze skutečně překvapivého úhlu, nebo kde by příběh ve fotce obsažený přinášel cosi víc než jen umělecky narativní popis té události. Prostě něco, co zoufale schází třeba vítěznému Egyptu.

Vítězí fotky "výhodné". Výhodné pro budoucnost soutěže.

Výsledek Czech Press Phota je ale v drtivé většině jiný. Čest sice za Glosovy letecké pohledy, Cágovo bahno, úsměvného Havla, skvělou sekvenci Řekni máma, ale to jsou jen výjimky. Drtivě vnímatelný výsledek je jiný. Je to výsledek, který je - výhodný. Ano, výhodný je to přiléhavé slovo. Výhodný pro soutěž, protože takovouto soutěž média milují a tím zvyšují hodnotu soutěže. Ale výhodný i pro média, která se potřebují sebeutvrdit, že události, o kterých horlivě referovaly, byly opravdu světodějné. Dnes, kdy události jsou ještě živé, to vlastně slouží jako jakési sebeuspokojení, kde že všude jsme my novináři (my pašáci!) byli a jak hezky jsme to odfotili.

Takže, pro koho že to vlastně výhodné není? Vlastně jen pro nás, pro diváky. Podstrkují se nám totiž díla, jejichž hodnota je ne-li třeba až ryze průměrná, tak jistě nevýrazná, která ale jen nám samým jsou prodávaná jako „dechberoucí“. Každý ví, že vybrané fotografie ve své drtivé většině nejsou dobré. Ostatně diplomaticky to vyjadřují i jednotliví porotci, když jsme nuceni číst takové zdrcující věty o vítězné fotografii jako od porotce Waltra Bergmosera: „… podle mého názoru by snímek mohl být trochu více odvážný. Na fotografii vidíme to, co vlastně očekáváme. A pokud vidíme příliš očekávaného, pak se to stává normálním.“, nebo věty, které pronesl porotce Yong-Hwan Lee: „Tento snímek je opravdu skvělý, ale zároveň velmi všední. Každý rok se objeví podobná událost. Sám jsem hlasoval pro fotografii ze série Toxické bahno v Maďarsku“. 

Je to bohužel tak. Soutěž se sama sebe bere tak velmi vážně a tak dlouho se zabetonovávala ve svém pojetí určovatele vkusu, až se jí - pro své různé zájmy „výhodnosti“ - podařilo vybudovat tak průměrné portfolio, jako tomu bylo letos.

Czech Press Photo 2011? Nakonec skvělá. I když jinak.

Ale abychom jen nekritizovali. Tento ročník Czech Press Phota totiž vůbec nebyl špatný.  Naopak. Tento ročník se do historie zapíše jako ročník skvělý.

Skvělý pro skvělé fotografie, které se do hodnocení sice vůbec nedostaly, ale které tam naštěstí zaslány byly. Skvělý díky sériím, které jsou veselé až chytře vtipné, novátorské, nejsou banálně popisující nějakou tragédii a vydrží zkoušku časem a budeme je mít rádi i za sto let a vždy se nad nimi, i když dávno hrůzný vrah Breivik bude naštěstí zanesen prachem času, budeme usmívat. Série, které – ano! – tato porota musela minout a vyřadit, protože jsou ze zcela jiného pojetí světa. Světa, který není pouze o tragédii třetího světa a dramatických emocích hlavních konfliktů, ale ze světa kolem nás, světa komična a  perliček položených na lavičce hned vedle vás. Příkladem takovéto senzační série zaslané na Czech Press Photo, která přeci v té sebevážné a hluboce seriózní soutěži nemohla vyhrát, budiž třeba tato.

Ano, takovéto série byly ozdobou tohoto ročníku.